O parašutismu

Slovo parašutismus pochází z francouzského slova „para“, což znamená - chránit, zašťiťovat a „chute“, což znamená - pád. V anglickém jazyce „Skydiving“, což je novodobý adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z volného pádu a následného letu na otevřeném padáku a přistání.

Historie parašutismu
První pokusy o zbrzdění a přežití volného pádu jsou spojeny s vynálezem horkovzdušného balónu. Prakticky se úspěšné pokusy datují z období na počátku 20. století. Požadavky praxe na použitelný padák zesílily v okamžiku rozšíření motorového létání ve 20. letech 20. století. V tomto období slovenský vynálezce Štefan Banič nechal patentovat svůj upravený model padáku U.S. Patent číslo 1,108,484. Po 2. světové válce, kdy se parašutismus stal běžným nástrojem při záchraně sestřelených letců i prostředkem dopravy zásob nebo vojska do týlu nepřítele. Zásluhou vyřazených vojenských parašutistů, kteří si tuto činnost v armádě oblíbili, se stal z parašutismu civilní sport. V dnešní době je parašutismus provozován po celém světě. Profesionální využití parašutismu je hlavně v armádě. Další rozmach zaznamenal sportovní parašutismus. Je rozšířený v hospodářsky rozvinutých zemích, kde kupní síla umožňuje překonat vysoké náklady na jeho provoz. V posledních letech se zvýšila obliba tzv. tandemových seskoků, které může absolvovat takřka kdokoli s minimální přípravou. Seskok probíhá tak, že "pasažér" je připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi - "pilotovi," který seskok řídí. Cena seskoků na zakázku se pohybuje okolo 3.500Kč. Zájemci o seskok absolvují základní výcvik (cca. 10 hodin). Seskoky potom probíhají nejdříve na padácích s automatickým otevřením, nebo metodou AFF (anglicky - Accelerated Free Fall), kdy už první seskoky probíhají z výšky 4000m a se žákem skáčou dva zkušení instruktoři, kteří seskok sledují a žáka vedou. Při prvních seskocích jej dokonce celou dobu drží a rovněž mu v případě potřeby otevírají padák.

Popis seskoku
Při seskoku je parašutista vybavený padákovým kompletem, který se skládá z hlavního a záložního padáku, postroje a zabezpečovacího přístroje. Hlavní padák je většinou typu křídlo, záložní padák bývá často také typu křídlo (u studentských kompletů může být i kulatý). K vybavení parašutisty patří i dobře čitelný výškoměr, helma, nůž (pro uvolnění ze zamotaných šňůr padáku) a pevná kotníková obuv. Výsadek probíhá ve výškách od 700 až do 4 000m nad úrovní terénu. Seskoky z vyšších výšek vyžadují speciální výstroj (např. kyslíkové masky).

Výskok z letadla
Letadlo naletí do určeného prostoru, převážně v okolí letiště a v určené výšce výsadku zpomalí na 250 až 120km/h, aby bylo usnadněno opuštění letadla. Po výskoku nastává volný pád, který trvá do otevření padáku. V prvních vteřinách po výskoku převažuje setrvačná rychlost, teprve potom převáží gravitace. Stabilizace těla ve vzduchu se dosáhne výrazným prohnutím vzad. Pro stabilitu pádu je důležitá hlavně symetrie těla. Padat se dá v nejrůznějších polohách. Základní a nejdůležitější poloha při volném pádu je tzv. "prsní poloha," (jakoby vleže na břiše). Jde o základní polohou při výcviku. Otevírat padák je nutné z této polohy, jelikož se tak předejde kontaktu těla parašutisty s popruhy a šňůrami otevírajícího se padáku. Tato poloha je využívána v disciplínách typu RW anebo ve velkých sestavách. V disciplíně "Free Fly" lze padat v sedě, hlavou dolů či po nohou. V disciplíně "Free Style" je potom možné úplně cokoli. V závislosti na výšce výsadku, poloze a výšce otevření se výsledná pádová rychlost pohybuje v rozmezí od 180 do 300km/h a volný pád může trvat až minutu.

Otevření padáku
Hlavní padák je možné otevřít několika způsoby. Nejčastěji se pomocí malého výtažného padáčku nejdříve uvolní uzavírací trn postroje. Z něj se potom vytáhne tzv. kontejner padáku, z něhož se postupně odmotávají šňůry. Poté co je celá délka padákových šňůr rozvinutá, dojde k otevření kontejneru a vytažení tzv. vrchlíku (horní látková část padáku). Padák  se potom rozbalí a postupně nafoukne vzduchem. Po sjetí „slideru“ (slider - malý čtvercový kousek látky) k popruhům parašutisty, je plně připraven pro samotný let. Otevírání padáku je pozvolné, pro plynulé zbrzdění pádové rychlosti. Sportovní padáky se otevírají pár sekund, se ztrátou výšky kolem 150 až 300.
Výška otevření padákuPři otevření padáku asi ve výšce 14 000stop (cca. 4,2km) či vyšší hrozí nebezpečí, že se padák vlivem nízkého odporu vzduchu, který je v těchto výškách, neotevře úplně a zůstane „splasklý“ potom i po celou dobu pádu. Proto se padáky otvírají v mnohem nižší (asi čtvrtinová výška) výšce, tedy okolo 1 000m nad zemí. To dává v případě závady na hlavním padáku dostatek času k posouzení a řešení vzniklé situace. Pokud se vzniklá závada nedá odstranit, řeší se situace odhozením hlavního padáku a následným otevřením záložního padáku. Tímto se parašutismus liší od paraglidingu, u kterého se záložní padák otevírá vedle hlavního padáku. Odhození hlavního padáku je možné až do výšky cca 300 až 500m nad zemí. Potom se to už rozhodně nedoporučuje!

Přistání
Pro přistání si parašutista vybírá vhodný volný a přehledný terén. Je třeba se vyhýbat překážkám (např. vedení vysokého napětí, budovy, stromy, silnice atd.). To je nebezpečné nejen pro přistání, ale i díky případným turbulencím (vzdušné víry). Případné víry v takovém okolí vznikají díky rozdílnému ohřevu a proudění teplého vzduchu. Několik metrů nad zemí dokáže taková turbulence přistání velmi znepříjemnit, dokonce může být i nebezpečná. Před seskokem nad neznámým terénem je vhodné seznámit se s možnými nebezpečnými místy. Zásadně se přistává proti větru, čímž se zbrzdí tzv. „dopředná“ rychlost padáku vzhledem k zemi. Pro zjištění síly a směru větru jsou proto v místech přistání umístěny větrné rukávy. Ve výšce asi 5m parašutista začíná pomalu a plynule brzdit tzv. podrovnávat padák pomocí stahování řídících šňůr. Tím mění profil padáku a zvyšuje vztlak. Přistává na zabrzděném padáku, kdy se klesající i dopředná rychlost padáku typu křídlo sníží až na nulu. Zkušený parašutista dokáže přistát velice přesně. Toho se užívá ve sportovní disciplíně na přesnost přistání.

Bezpečnost
Současné padákové komplety už splňují náročné mezinárodní normy pro bezpečnost a spolehlivost použitých materiálů i konstrukcí. Statistická pravděpodobnost závady na padáku se pohybuje v promile (jedna tisícina). Většina úrazů se stává chybou pilota, přeceněním vlastních sil nebo podceněním okolních vlivů, hlavně větrných podmínek nebo počasí apod. Většina dnešních padákových kompletů je vybavena bezpečnostním zařízením s označením AAD (angl. Automatic Activation Device). Toto zařízení sleduje aktuální výšku i rychlost klesání pro případ vyhodnocení kritické situace dle navoleného režimu - student, expert, swoop apod. Tento režim automaticky otevírá záložní padák.