HANDY kamera

Tuto technologii jsme přivezli z Austrálie již v roce 2001, proto vám můžeme nabídnout opravdu ty největší zkušenosti. V současné době školíme další tandem-piloty z celé ČR. HANDY je vlastně malá digitální videokamera, tu má váš tandem-pilot během seskoku, od výskoku až do přistání, připevněnou přímo na ruce. Může vám tak nerušeně natočit celý seskok. Počínaje oblékáním do kombinézy, přípravou, atmosférou v letadle, volným pádem i vaše první dojmy po otevření padáku, až po vaše přistání. (Klasický kameraman takové záběry udělat nemůže! Ten musí otevřít svůj padák o chvíli později, kvůli bezpečnosti. Může tak natočit jen vaše přistání ze země). S HANDY jsou asi nejzajímavější chvíle, těsně po otevření padáku, kdy kamera zaznamená vaše emoce, vše co řeknete, zachytí vás jak řídíte padák i jak přistáváte. Tyto záběry jsou opravdu unikátní a neopakovatelné.

A co je hlavní, nikdo vás nebude rozptylovat, mávat na vás a létat těsně kolem. Získáte tak nerušený výhled po celou dobu vašeho seskoku. Tedy si jej užijete na opravdu 100%.

Adrenalin obecně
Poslední dobou je adrenalin velmi často používané slovo, a každý z nás jistě touží po nějakém adrenalinovém zážitku. Co se s tělem děje při adrenalinových sportech a jak adrenalin souvisí s tandemovým seskokem? Působí adrenalin na náš organismus kladně?
Co se s naším tělem děje při adrenalinových sportech?

Adrenalinové sporty se liší od těch, které jsou zaměřeny na výkon. Člověk při adrenalinových sportech překonává strach o své zdraví a dokonce i strach o vlastní život. To se například při běhu či míčových hrách nestává. Účinky adrenalinu na psychiku jsou zcela jiné. Klepe se nám celé tělo, srdce nám tluče jako o závod, jsme ve stresu a máme strach.

Adrenalin a tandemový seskok
Vyskočit z letadla není běžná záležitost. Pro mnoho lidí už jen let sportovním letadlem je něco nevšedního a mimořádného. Sedět v otevřených dveřích letícího letadla ve výšce 4 km s pocitem, že za chvíli vyskočím je extrémní situace, a to i s vědomím, že je za námi někdo, ke komu jsme pevně připoutáni.

Adrenalin fáze 1
Adrenalin se v této fázi v těle vyplavuje. Díky adrenalinu se zrychlují metabolické reakce v těle a tím dochází k lepšímu okysličení krve. Adrenalin ,,vytočí" organismus na větší obrátky a připraví ho na to, aby zvládl stres.

Adrenalin fáze 2
Ve chvíli před samotným výkonem (před skokem) cítíme obrovské vzrušení. Nevíme co se bude dít. Skočíme, dopadneme, přežijeme… Tím, že jsme překonali sami sebe nastává uvolnění a následuje obrovská euforie, neboli pocity štěstí.

Adrenalin fáze 3
Adrenalin nám pomohl překročit vlastní hranice, vlastní možnosti a to naši osobnost naplňuje obrovskou sebedůvěrou pro další život.

Adrenalin podle Jindřicha Kantora
Jindřich Kantor (tandem-pilot, parašutismu se věnuje 24 let, a má za sebou více než 4.700 seskoků): „Pro mě je největší "adrenalin“ dostat se autem v pátek po dálnici na letiště. "

Adrenalin a encyklopedie
Adrenalin, o-dioxyfenyletha­nolmethylamin , výměšek (hormon) nadledvinek. Adrenalin připravuje tělo na výkon. Adrenalin je základním hormonem stresové reakce,,útok nebo útěk". Adrenalin vyvolává rozšíření svalových cév. Arenalin urychluje srdeční činnost, zvyšuje sílu stahu srdečního svalu. Adrenalin působí také na hladkou svalovinu průdušek. Pro své mohutné účinky na srdce je adrenalin používán v resuscitaci.

Tandem
Toto slovo znamená obecně „dvojice“ nebo také „dvojitý“. V různých oborech se používá též jako označení určitých entit:

• tandem v cyklistice - dvojité jízdní kolo, kde jedou dva cyklisté, oba šlapou, první cyklista navíc řídí a brzdí
• tandem v parašutismu - klient je připoután ke zkušenému parašutistovi se speciálním oprávněním, a společně skočí na speciálním padáku ( klient tím může absolvovat seskok a nemusí cokoliv umět )
• tandemový přívěs v dopravě ( přívěs )
• druhé sedadlo za řidičem ( jednostopé motorové vozidlo )
• dvojitý remorkér v říční dopravě
• dvoustupňový parní stroj
• dvojitá cukrovarnická linka
• dvoukolový kočár
• dvojice hráčů v kolektivním sportu
• tandemová pec v hutnictví

Tandemový seskok
Patří parašutismu, při kterém je pasažér (nováček) připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi (instruktor). Tandem-pilot řídí celý průběh seskoku od výskoku z letadla přes volný pád, otevření a řízení padáku až po bezpečné přistání. Před seskokem stačí pasažérovi pouze 10-ti minutová instruktáž. Společně se zkušeným tandem-pilotem tak může pasažér zažít až minutový volný pád rychlostí 200km/h z výšky 4000m a cca. 10min. letu na padáku.


Výstroj
Tandemový seskok vyžaduje jinou výstroj oproti běžným seskokům. Moderní padákové systémy pro tandemové seskoky využívají postroj s tzv. stabilizačním výtažným padáčkem, jenž se otevře krátce po výskoku z letadla. To umožňuje zpomalení rychlosti volného pádu dvou lidí až na rychlost jednoho parašutisty. Prodlouží se čas volného pádu a zajistí se bezproblémové otevření hlavního padáku. Vrchlík tandemového padákového systému je větší než používaný vrchlík pro běžné seskoky, aby mohl unést i dva lidi (pasažér a tandem-pilot). Veškeré moderní padákové systémy používají elektronický přístroj, jenž při selhání tandem-pilota sám zanalyzuje situaci a dle potřeby otevře záložní padák.

Licence tandemového pilota
Každý tandem-pilot musí získat instruktorský certifikovaný kurs pro tandemové seskoky. Každý stát má své interní požadavky a předpisy k získání licence pro tandem-pilota. Například v České republice vydává danou licenci Aeroklub Čech a Moravy. Výrobci tandemových systémů mají navíc ještě další požadavky.

Padák
Je to zařízení z jemné, lehké a pevné látky, která je určená ke zpomalení objektu při jeho pohybu v atmosféře prostřednictvím odporu vzduchu. Používá se ke zpomalení pádu nebo pro kratší brzdnou dráhu v letectví, kosmonautice anebo automobilismu. Často je jeho užití spojováno s parašutismem (seskoky padákem). Při parašutismu se zpravidla používají dva padáky - hlavní a záložní, většinou v tandemovém uspořádání. Hlavní i záložní padák je uložený v postroji hned nad sebou. Výstroj je umístěna na zádech.


Historie padáku
Myšlenka o sestrojení padáku pochází už ze středověku. Legendární Leonardo da Vinci vytvořil návrh k sestrojení padáku už v období r.1480-83. Myšlenka padáku také napadla chorvatského vynálezce Fausta Vraniče. Roku 1783 seskočil na padáku z věže pařížské observatoře známý francouzský fyzik Louis Sebastien Lenormand a měl své následovníky. Dělaly se i pokusy, kdy z balónů byla shazována na padácích domácí zvířata. V roce 1797 seskočil na padáku francouz Andre-Jacques Garnerin z výšky 700m. Padák byl deštníkovitého tvaru. Vývoj padáků pokračoval dále v 19. století. V roce 1890 byl uskutečněn první pokus seskoku z padákem, jenž byl sbalen do vaku. R.1911 byl udělen patent na padák nové konstrukce italskému vynálezci Pinovi. Ten přišel s myšlenkou otevření malého padáčku, jenž z parašutistova ruksaku vytáhne a otevře i nosný padák.

Po vypuknutí 1. světové války bylo padáky vybaveno pouze minimum pozorovacích balonů. V Rusku byla r.1914 vyrobena první série 70-ti kusů. Těmi byly vybaveny posádky těžkých bombardovacích letounů typu „Ilja Muromec“. Posádky běžných letadel padáky ale neměly, protože vaky byly stále moc objemné a zabíraly mnoho místa. Válka ale urychlila vývoj padáků a v druhé polovině války byly už vyráběny padáky, kde byl objem pro piloty a střelce přijatelný i v malých letounech. Jako běžná výbava posádek letounů byl padák až na konci války.

Na konci 20.let 20. století byl padák zdokonalený a vyráběl se ve velkých množstvích. Vznikly výsadkové vojenské jednotky, které byly prvně použity v zimě r. 1939-40 tehdejším Sovětským Svazem proti Finsku. Za 2. světové války sehrály padáky strategickou úlohu při vylodění spojenců v Normandii.


TYPY PADÁKŮ

Kruhové padáky
Kruhový padák má oproti padákům typu „křídlo“ řadu nevýhod. Není tak dobře ovladatelný, rychleji padá k zemi, není umístěný do tandemového uspořádání a tak neumožňuje v případě odhozu automatické otevření záložního padáku. Nejpoužívanějším padákem takového typu byl československý „osobní výsadkový padák OVP- 68/76A“. Je to armádní padák, který byl zaveden do výzbroje průzkumných útvarů v roce 1969 ( pro hromadné výsadky z letounů IL-14 či An-12, kde se používal OVP-65 (měl bílý vrchlík) s horší, pouze směrovou řiditelností) a nahrazoval staré ruské PD-47 (tzv. pédety). Tento padák umožňuje několik způsobů otevírání:

• na lano: s upoutaným vakem vrchlíku (tzv. průběžku)
• seskok se stabilizovaným pádem
• seskok volným pádem

Hlavní části padáku OVP-68 jsou: výtažné lano, výtažný padák, stabilizační padák, vak vrchlíku, spojovací lemovka, kuponový kroužek, vrchlík se šňůrami a volnými konci nosného postroje, nosný postroj, obal padáku, pružidla, dvoulankový uvolňovač, tříjehlový uvolňovač a brašna.

Padák typu křídlo
Padáky typu „křídlo“ se ve vzduchu chovají stejně jako křídlo letounu. Nejen že brzdí pád dolů odporem vzduchu, ale vytvářejí při pohybu vpřed i podtlak nad svou vrchní stranou. Výsledná vztlaková síla totiž způsobuje, že padák klouže dopředu. Padák je tak relativně dobře řiditelný. Dobře se s ním manévruje, létá proti větru, lépe se i přistává. Nevýhoda proti kulatým padákům je o něco komplikovanější příprava. První padáky typu „křídlo“ se objevily ve Spojených státech roku 1975. Od té doby vytlačují kruhové padáky z parašutistického sportu.

Letové vlastnosti tohoto padáku, jako třeba klouzavost nebo stabilita, závisí na profilu křídla, tedy na poměru jeho délky, šířky, hloubky i na tvaru průřezu daného křídla. Dále hraje roli materiál vrchlíku, střih, počet nebo umístění nosných šňůr. Potom i počet či tvar komor a kanálů, které nafukují padák do konečné podoby. Důležitý faktor je zatížení padáku - hmotnost parašutisty ve vztahu k ploše padáku.
Tyto padáky se z hlediska výkonu dělí do několika kategorií. Mezi základní patří studentský (tzv. školní, výcvikový) padák, jenž nemá výrazné letové nebo další přednosti, ale je spolehlivý, dobře řiditelný i stabilní, takže je odolný proti některým nebezpečným letovým režimům (např. přebrždění nebo prudké negativní zatáčky atd.).

Padák kontra padákový kluzák
Zařízení vzhledově podobného padáku typu „křídlo“ se užívá při paraglidingu. Paraglidingový padákový kluzák připomíná padák typu „křídlo“ ale jen vzdáleně. Tento padák má jinou konstrukci. Běžný padák je díky náporům při zbrždění volného pádu jinak šitý. Jsou použity jiné materiály. Padák má navíc tzv. slide, což je brzdicí plátno, jehož účelem je zpomalit otevření padáku a snížit dynamický náraz, a jiné charakteristiky letu, jako např. klouzavost. Na klasickém padáku nelze odstartovat z kopce. Paraglidingový kluzák zase nejde použít při výskoku z letadla.


Letoun Cessna
Patří v oboru letectví mezi nejznámější značky lehkých vrtulových letounů. Jako jiné typy letadel se jmenují po svých zakladatelích a konstruktérech, např. ruská „tučka“ a „iljušiny“. Letouny Cessna jsou pojmenovány dle zakladatele známé americké firmy pana C. V. Cessny. Jde o malé a lehké tzv. hornoplošníky, ve své kategorii rozšířené v aeroklubech a pro obchodní účely po celém světě. Tyto letouny mají pevné podvozky, příďové kolo a vzpěry pod křídly. Obchodní úspěch letounů typu Cessna po 2. světové válce tkví v ekonomickém provozu, nízké poruchovosti a v úspěšném marketingu.

Málokdo ale ví, že zakladatel firmy Clyde V. Cessna postavil svůj první letoun už r.1911 a velice se podobal stroji Louise Blériota. C. V. Cessna založil roku 1925 firmu „Travel Air Manufacturing Copany“. Později z firmy odešel a založil v roce 1927 firmu „Cessna-Ross Aircraft Copany“. Po odchodu obchodního společníka se firma jmenuje „Cessna Aircraft Company Inc“. V roce 1985 firmu koupila společnost „General Dynamics Corporation“, jenž ukončila výrobu vrtulových letadel. Roku 1992 koupila firmu Cessna společnost „Textron Inc.“ a následujícího roku obnovila výrobu lehkých letounů.


Letiště
Je to stavba na zemi či na vodě určená pro vzlety, přistání (vzletová a přistávací dráha) a pozemní pohyby letadel po pojezdových drahách. Obvykle k ní patří i další technické a logistické zázemí – hangáry, řídicí věž, letištní terminály, sklady leteckého paliva a stavby pro logistické zabezpečení leteckého provozu. Raná letiště byla budována během první světové války pro vojenské potřeby. Po válce byly k některým dostavěny další budovy pro podporu civilní přepravy osob. První letiště určené výhradně pro civilní účely bylo otevřeno roku 1922 v tehdy německém Königsbergu.

Největší dopravní letiště světa se nachází v Atlantě, Georgia (USA), avšak počet přepravených cestujících je v Londýně vyšší díky vyššímu počtu letišť 5: London Heathrow, London Gatwick, London Luton, London Stansted, London City. V Praze je zatím pouze jedno velké letiště v Ruzyni, ale do pěti let jet plánováno otevření druhého veřejného mezinárodního letiště Vodochody.


Letadlo
Je létající dopravní prostředek. Tomuto pojmu lze přisuzovat různé významy:

• dle normy ČSN 310001 je letadlo: "Zařízení způsobilé létat v atmosféře nezávisle na zemském povrchu, nést na palubě osoby či jiný náklad, je schopné bezpečného vzletu i přistání a je minimálně částečně řiditelné."
• v běžné řeči se slovo „letadlo“ nepřesně užívá v užším významu, jako synonymum pro slovo „letoun“, což je letadlo těžší vzduchu s pevnými křídly.
• v širším významu lze letadlem označit libovolný létající stroj, pokud se pohybuje mimo atmosféru, označuje se jako „umělé kosmické těleso“. Zde lze zařadit např. raketoplán.

Z historie letectví
Významný krok učinil benediktinský mnich Eilmer počátkem 11. století, kdy letěl 200m kluzákem. Mezi další, kdo se zajímal o konstrukce létajících strojů, byl Leonardo da Vinci, jehož návrhy předběhly ostatní konstruktéry téměř o 400 let. Ti se snažili zpočátku jen napodobovat let ptáků a jejich křídla, avšak žádný úspěch nebyl nezaznamenán. Pro aeronautiku byl zlomový rok 1738, kdy švýcarský matematik Daniel Bernoulli objevil princip vztlaku. Jde o to, že plyny a kapaliny pohybující se rychle vytváří menší tlak než ty pomalejší. Tento objev dal vzniknout tvarům křídel v takové podobě, v níž ho známe dodnes. Vzduch se rozdělí na hraně křídla na dvě části. Část, která obtéká horní část křídla, musí urazit větší vzdálenost, proto se pohybuje větší rychlostí než vzduch, který proudí pod spodní plochou stranou křídla. Díky tomu je nad křídlem menší tlak než pod ním. Tento rozdíl se nazývá vztlak.

Vztlaku se snažilo v 19. století využít mnoho leteckých průkopníků pro konstrukce prvních kluzáků. Prvním komu se to povedlo byl v roce 1853 sir George Cayley, jenž je často titulován jako "otec létání". Na první skutečné letadlo se ale muselo počkat až do 90. let 19. století. Tehdy bratři Wrightové zkonstruovali křídlo, které umožňovalo kontrolovaný let. To mělo tvar v řezu tvar kapky, široké a zaoblené na náběžné hraně a úzké na hraně odtokové. Poslední překážkou letu strojů těžších než vzduch byla jen otázka jak dosáhnout potřebný vztlak, takže rychlost proudění vzduchu kolem křídel. Bratři Wrightové to vyřešili lehkým motorem, který poháněl vrtuli, jenž byla složena z několika listů tvaru křídel umístěných na letadle ve svislé poloze. Tím vytvářeli potřebný tah, který poháněl letadlo dopředu. Tím se dosáhlo dostatečné rychlosti a proudění vzduchu k vzniku vztlaku umožňujícího let.

První let uskutečnili bratři Wrightové se strojem pojmenovaným Flyer I (dnes je známý jako „Kitty Hawk“) 17.12.1903 v Severní Karolíně. Let trval 12 sekund a stroj uletěl 36m. Stejný princip, který použili bratři Wrightové se začal používat u všech později konstruovaných letadel až po dnešní letouny.

Zdroj informaci naleznete na adrese www.wikipedia.cz.

Slovo parašutismus pochází z francouzského slova „para“, což znamená - chránit, zašťiťovat a „chute“, což znamená - pád. V anglickém jazyce „Skydiving“, což je novodobý adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z volného pádu a následného letu na otevřeném padáku a přistání.

Historie parašutismu
První pokusy o zbrzdění a přežití volného pádu jsou spojeny s vynálezem horkovzdušného balónu. Prakticky se úspěšné pokusy datují z období na počátku 20. století. Požadavky praxe na použitelný padák zesílily v okamžiku rozšíření motorového létání ve 20. letech 20. století. V tomto období slovenský vynálezce Štefan Banič nechal patentovat svůj upravený model padáku U.S. Patent číslo 1,108,484. Po 2. světové válce, kdy se parašutismus stal běžným nástrojem při záchraně sestřelených letců i prostředkem dopravy zásob nebo vojska do týlu nepřítele. Zásluhou vyřazených vojenských parašutistů, kteří si tuto činnost v armádě oblíbili, se stal z parašutismu civilní sport. V dnešní době je parašutismus provozován po celém světě. Profesionální využití parašutismu je hlavně v armádě. Další rozmach zaznamenal sportovní parašutismus. Je rozšířený v hospodářsky rozvinutých zemích, kde kupní síla umožňuje překonat vysoké náklady na jeho provoz. V posledních letech se zvýšila obliba tzv. tandemových seskoků, které může absolvovat takřka kdokoli s minimální přípravou. Seskok probíhá tak, že "pasažér" je připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi - "pilotovi," který seskok řídí. Cena seskoků na zakázku se pohybuje okolo 3.500Kč. Zájemci o seskok absolvují základní výcvik (cca. 10 hodin). Seskoky potom probíhají nejdříve na padácích s automatickým otevřením, nebo metodou AFF (anglicky - Accelerated Free Fall), kdy už první seskoky probíhají z výšky 4000m a se žákem skáčou dva zkušení instruktoři, kteří seskok sledují a žáka vedou. Při prvních seskocích jej dokonce celou dobu drží a rovněž mu v případě potřeby otevírají padák.

Popis seskoku
Při seskoku je parašutista vybavený padákovým kompletem, který se skládá z hlavního a záložního padáku, postroje a zabezpečovacího přístroje. Hlavní padák je většinou typu křídlo, záložní padák bývá často také typu křídlo (u studentských kompletů může být i kulatý). K vybavení parašutisty patří i dobře čitelný výškoměr, helma, nůž (pro uvolnění ze zamotaných šňůr padáku) a pevná kotníková obuv. Výsadek probíhá ve výškách od 700 až do 4 000m nad úrovní terénu. Seskoky z vyšších výšek vyžadují speciální výstroj (např. kyslíkové masky).

Výskok z letadla
Letadlo naletí do určeného prostoru, převážně v okolí letiště a v určené výšce výsadku zpomalí na 250 až 120km/h, aby bylo usnadněno opuštění letadla. Po výskoku nastává volný pád, který trvá do otevření padáku. V prvních vteřinách po výskoku převažuje setrvačná rychlost, teprve potom převáží gravitace. Stabilizace těla ve vzduchu se dosáhne výrazným prohnutím vzad. Pro stabilitu pádu je důležitá hlavně symetrie těla. Padat se dá v nejrůznějších polohách. Základní a nejdůležitější poloha při volném pádu je tzv. "prsní poloha," (jakoby vleže na břiše). Jde o základní polohou při výcviku. Otevírat padák je nutné z této polohy, jelikož se tak předejde kontaktu těla parašutisty s popruhy a šňůrami otevírajícího se padáku. Tato poloha je využívána v disciplínách typu RW anebo ve velkých sestavách. V disciplíně "Free Fly" lze padat v sedě, hlavou dolů či po nohou. V disciplíně "Free Style" je potom možné úplně cokoli. V závislosti na výšce výsadku, poloze a výšce otevření se výsledná pádová rychlost pohybuje v rozmezí od 180 do 300km/h a volný pád může trvat až minutu.

Otevření padáku
Hlavní padák je možné otevřít několika způsoby. Nejčastěji se pomocí malého výtažného padáčku nejdříve uvolní uzavírací trn postroje. Z něj se potom vytáhne tzv. kontejner padáku, z něhož se postupně odmotávají šňůry. Poté co je celá délka padákových šňůr rozvinutá, dojde k otevření kontejneru a vytažení tzv. vrchlíku (horní látková část padáku). Padák  se potom rozbalí a postupně nafoukne vzduchem. Po sjetí „slideru“ (slider - malý čtvercový kousek látky) k popruhům parašutisty, je plně připraven pro samotný let. Otevírání padáku je pozvolné, pro plynulé zbrzdění pádové rychlosti. Sportovní padáky se otevírají pár sekund, se ztrátou výšky kolem 150 až 300.
Výška otevření padákuPři otevření padáku asi ve výšce 14 000stop (cca. 4,2km) či vyšší hrozí nebezpečí, že se padák vlivem nízkého odporu vzduchu, který je v těchto výškách, neotevře úplně a zůstane „splasklý“ potom i po celou dobu pádu. Proto se padáky otvírají v mnohem nižší (asi čtvrtinová výška) výšce, tedy okolo 1 000m nad zemí. To dává v případě závady na hlavním padáku dostatek času k posouzení a řešení vzniklé situace. Pokud se vzniklá závada nedá odstranit, řeší se situace odhozením hlavního padáku a následným otevřením záložního padáku. Tímto se parašutismus liší od paraglidingu, u kterého se záložní padák otevírá vedle hlavního padáku. Odhození hlavního padáku je možné až do výšky cca 300 až 500m nad zemí. Potom se to už rozhodně nedoporučuje!

Přistání
Pro přistání si parašutista vybírá vhodný volný a přehledný terén. Je třeba se vyhýbat překážkám (např. vedení vysokého napětí, budovy, stromy, silnice atd.). To je nebezpečné nejen pro přistání, ale i díky případným turbulencím (vzdušné víry). Případné víry v takovém okolí vznikají díky rozdílnému ohřevu a proudění teplého vzduchu. Několik metrů nad zemí dokáže taková turbulence přistání velmi znepříjemnit, dokonce může být i nebezpečná. Před seskokem nad neznámým terénem je vhodné seznámit se s možnými nebezpečnými místy. Zásadně se přistává proti větru, čímž se zbrzdí tzv. „dopředná“ rychlost padáku vzhledem k zemi. Pro zjištění síly a směru větru jsou proto v místech přistání umístěny větrné rukávy. Ve výšce asi 5m parašutista začíná pomalu a plynule brzdit tzv. podrovnávat padák pomocí stahování řídících šňůr. Tím mění profil padáku a zvyšuje vztlak. Přistává na zabrzděném padáku, kdy se klesající i dopředná rychlost padáku typu křídlo sníží až na nulu. Zkušený parašutista dokáže přistát velice přesně. Toho se užívá ve sportovní disciplíně na přesnost přistání.

Bezpečnost
Současné padákové komplety už splňují náročné mezinárodní normy pro bezpečnost a spolehlivost použitých materiálů i konstrukcí. Statistická pravděpodobnost závady na padáku se pohybuje v promile (jedna tisícina). Většina úrazů se stává chybou pilota, přeceněním vlastních sil nebo podceněním okolních vlivů, hlavně větrných podmínek nebo počasí apod. Většina dnešních padákových kompletů je vybavena bezpečnostním zařízením s označením AAD (angl. Automatic Activation Device). Toto zařízení sleduje aktuální výšku i rychlost klesání pro případ vyhodnocení kritické situace dle navoleného režimu - student, expert, swoop apod. Tento režim automaticky otevírá záložní padák.